Na území posledních svobodných indiánských kmenů Dakotů a Čejenů ve vysokých horách a na rozlehlých prériích se uprostřed období sucha roku buvola objevilo mnoho bledých tváří, které obývají dlouhý bílý dům.
Když den začal svou druhou půli, bledé tváře se hemžily kolem domu a skupily se do čtyř tlup.
Můj lid vycítil nebezpečí z nepřátelského vpádu tak velkého množství bledých tváří na území odpradávna patřící mému mírumilovnému lidu a vyrazil učinit konec tomuto příkoří.
Ve válečných barvách s vykopanou válečnou sekerou jsme se odvážili vpadnout do bílého domu, kde se bledé tváře schovávali před darem vody z oblak.
Než však měsíc ukončil svůj běh, došlo k překvapivému zvratu. Bledé tváře nás, přes naše děsivé vzezření a válečnou náladu, přijaly přívětivě. Darovaly mému lidu vlákno, které je pevnější a lehčí než nejjemnější kůže. Slíbily přivést na naše území železného oře, který je věčný a rychlý jako vítr.
Došlo k mírovému jednání a zapůjčení našich bohatých území jejich činům, zakopání válečné sekery a společnému vykouření dýmky míru. Dýmkou míru stvrdily bledé tváře, že budou následovat naše zvyky a budou prokazovat úctu mému lidu.
Nechť naše uzavřené bratrství věčný Manitou provází.