Mise Désmifotós - základna, den 4.

Dnes v 10:16
Po nočním dobrodružství se dnešní budíček posunul a byla vynechána rozcvička.
Ovšem v amarounové kabině nás čekalo snídaňové překvapení. Snídaňový stůl byl vyzdoben notami a odkazy ke známému zpěvákovi Farrokh Bulsara, známému pod pseudonymem Fredy Mercury. Pravděpodobně s námi náš kuchař sdílí nadšení pro hudbu.
Kromě nadšení pro hudbu je kuchař bezespporu nadšen i pro vaření. Jeho výtvory nás stále překvapují. Jako zrovna dnešní oběd. Rajská omáčka s masem, které pocházelo patrně z Rajské zahrady. Zkrátka exploze chutí.

Počasí lákalo k vycházce, tak jsme se vydali společně ke Kolínské boudě. Tam jsme pozdravili místní kozy ve výběhu, zazpívali okolo jdoucím turistům a na svačinu jsme byli zpátky na základně.
Na dnešním programu teorie spojené s praxí byla astronomie.
Poznat souhvězdí vytvořené z hvězd jednotlivých členů týmu není lehké. Žádnému týmu to ovšem nedělalo potíže. Jen když se některé hvězdy zamotali do mléčné dráhy, trvalo déle jejich určení a propojení do souhvězdí.
K hvězdám patří planety. A právě planety Sluneční soustavy jsme museli odhalit a určit jejich vlastnosti jako vzdálenost od Slunce, velikost a počet jejich měsíců. Nejlepšími astrology byl vyhlášen a fotony odměněn modrý tým.

Čtvrtý den výcviku uzavřela večerní kvízová hra. Týmy si zariskovali na témata: Sluneční soustava, Technika, Souhvězdí, Znamení zvířetníku, Osobnosti, Vesmírné objekty a jevy.
Aby se týmy dostali k možnosti zodpovědět otázku jako první, usilovali takovou silou, že poškodili jemné hlasovací zařízení až došlo ke ztrátě spojení s vyhodnovací centrálou. Kvíz byl ale nakonec úspěšně ukončen. Nejlepšími teoretickými znalosti se prokázal v tomto kvízu červený tým.

Nechť nás i nadále síla provází.
 

Mise Désmifotós - základna, den 3.

Včera v 10:50
Ahoj slunce, ahoj planeto,
dnešního rána nás v kajutě probudilo paprskem slunce. Seběhli jsme se k ranní rozcvičce. S výhledem do údolí jsme při hudbě probrali i naše tělo. Chuťové pohárky se probrali záhy v amarounové kabině.
Dopolední zpěv i tanec proběhl opět za svitu slunce.
Obědové amarouny byly předzvěstí našeho odpoledního tréninku. Knedlíky plněné místním ovocem připravené na sladko.

Náš další program se týkal pozorování a průzkumu fauny a flory.
Důstojník biolog nám představil potravní řetězec, který funguje na planetě Désmifotós. Simulací chovu jednotlivých, nám zcela neznámých živočichů, jsme získali přehled o tom, kdo je na Désmifotósu predátorem a kdo jeho kořistí. Názvy a vzhled těchto tvorů byl pro nás do této doby velkou neznámou. Nicméně doufám, že v případě, že se na planetu dostanu, dokážou tito tvorové naši přítomnost akceptovat a my nenarušíme jejich přirozené prostředí.

Druhá část dnešního výcviku se týkala pozorování okolní fauny. Musíme být schopni se na naší misi pozorováním dozvědět o okolí co nejvíce užitečných informací. Odměnou za naše snažení jsme získali semínka, z kterých se nyní snažíme vypětovat rostliny. Půdu jsme nahradili vatovou náhražkou a fotosyntéza je zajištěna přirozenou cestou. Jestli budou semínkům tyto podmínky vyhovovat, budeme moci zkoumat, jak se námi vypěstované rostliny budou chovat po importování na stanoviště Désmifotósu.

Večer jsme znovu shlédli dokument k minulé misi a také odpočinkový film. Málem jsme u něj usínali únavou, a tak jsme se rychle přesunuli do svých kabin k celkové hybernaci.
To však neměl být konec překvapením dnešního dne.
Jaký byl náš údiv, když jsme byli z hybernace vytrženi zprávou, že došlo k podtlaku v kabinách modulu Perseus. Bylo nutné kabiny vyklidit a donést z venku náhradní součástky, které by dokázaly ve ventilačním systému tlaky opět vyrovnat. S technickým řešením závady nám pomohl Droid, který je členem naší výcvikové skupiny.
Celá záchranná akce trvala ca. 2 hodiny. Po té jsme všichni ulehli spokojení a šťastní, že jsme takovou situaci zvládli. Noc byla jasná a teplá, takže to celé byl nakonec krásný zažitek.
Zpětně si uvědomuji jaké štěstí bylo, že modul Andromeda, kde jsou ubytovaní mladší astronauti, byl zcela funkční a tamní astronauty nic z dnešní hybernace nevyrušilo, až do ranního budíčku, který uvedl do pohybu další, již čtvrtý den výcviku.

Mise Désmifotós - základna, den 2.

Středa v 10:53
Den 2.
Tak a máme za sebou první kompletní den na výcvikové základně.
Ráno jsme opustili hybernující kabiny v 7:30 hod. Po zaktivování našeho těla na čerstvém vzduchu před základnou za zvuku galaktické hudby, jsme pojedli v jídelně ranní amarouny. Nabídka je bohatá a udrží naše organismy po dobu dopoleního zpěvu aktivní. Druhá část dopoledne je pravidelně věnovaná nácviku koordinovaného pohybu do rytmu a slov písní Dětské noty.

Tancem se rychle přeneseme k poledním amarounům. Slepičí polévka a guláš s knedlíkem jsou opět typickým jídlem, ale ingredience budou speciálně vyvinuté pro místní nadmořskou výšku, jinak by jídlo nechutnalo tak vyváženě a maso by nebylo tak měkké. Odpolední mikrohybernace nám pomohla polední menu strávit.
Energie nám bylo třeba, protože jsme odpoledne ve skupinkách po třech astronautech absolvovali běh okolím, kdy jsme v časové tísni plnily kosmoúkoly, např. trenažér pilotování létajících talířů, poznávání minerálů a kamenů, vystřelování raketek na cíl, působení na pohyby planet, jejich poznávání atd.

Večerním cool meetingem jsme opět prozpívali a protančili.
Všichni vědí, že při vesmírných letech hrozí v těsných kabinách ponorková nemoc, tzv. "trudomyslnost". Proti této hrozbě astronautům pomáhá zpěv a dobrá nálada. Proto byl pro nás večerní úkol tak zásadní.
V kolektivu jednotlivých posádek připravit vlastní úpravu, buď známé nebo námi upravené, písně.
Zpěv musel být melodický, harmonický, rytmický a několikahlasý. Důstojnická posádka tvořila odbornou porotu a naše vystoupení slovně zhodnotila. V závěru večera byly naše výkony ohodnoceny. Výsledky sečteny a podtrženy. Fotony rozděleny. Do vedení se po dnešním dni vyhoupla posádka Lilionů.
Rychle jsme zahybernovali, abychom na třetí den byli opět fit.

Nechť nás, i vás, síla provází.
 


Mise Désmifotós - základna, den 1.

Úterý v 10:23
Můj milý čitateli,
jelikož jsem se ocitl ve výběrové skupině astronautů vysazených na tajnou základnu organizace MOZEK, rád bych na těchto místech digitálně zaznamenal své postřehy z výcviku, který mě čeká. Zdaleka si nejsem jist, zda náročný výcvik zvládnu. Nicméně mé zkušenosti mohou pomoci budoucím generacím usilujícím o podobný cíl - objevování dálných vesmírných planet, poznání jejich bohatsví, faunu i floru, seznámit se s případnými obyvateli a dokázat navázat případnou přátelskou komunikaci.

První den našeho výcviku jsme po příjezdu ochutnali místní stravu. Zdá se být vydatná a zatím nic nenasvědčuje, že by byla geneticky nebo jinak upravovaná pro pobyt ve vesmíru - zapečené těstoviny, jak je znám.
Po krátkém ubytování v kajutách jsme byli rozděleni do 6-ti skupin. Naše odhodlání stát se tou nejlepší skupinou, která bude vyslána na Misi, jsme projevili při přípravě skafandru, představení naší budoucí stanice. Vymysleli jsme si názvy a jednotný povzbuzující pokřik a celkově jsme se v našich skupinách zabydleli, protože je nám jasné, že se budoucí týdny budeme muset spolehnout jeden na druhého. Jen tým, který dokáže táhnout za jeden provaz, dokáže odolat všem vesmírným nástrahám. Kdo z nás bude mít tu příležitost k vyslání do vesmíru?
Bakared, Pomerárs, Žlutá raketka, Zelna, Urani, Lilion?

Na večerním "coolturním meetingu" se ukázalo, jak nelehký úkol je před námi.
V jídelní kabině jsme shlédli dokumentární film, podrobně popisující nedávno proběhlou prvo-misi na Désmifotós včetně jejích velkých úspěchů. Navštívila nás posádka této vesmírné lodi, která se z planety úspěšně vrátila. Jsou nám nyní vzorem i učiteli v našem výcviku.
V tom vzdáleném vesmíru dokázali pěstovat byliny, připravit gastrokosmické poživatelné amarouny, dodávající lidem dostatečnou energii. Budou nás učit, jak komunikovat s mezikontinentálními civilizacemi, jak být dostatečně fyzicky zdatný i zručný.
Byl nám také představen náš perný denní rozvrh, kde nebude mnoho prostoru pro odpočinek.
Hodnocení našich skupin bude přísné. Budeme se snažit získat co nejvíce "fotonů", které budou naším oprávněním pro cestování galaktickým meziprostorem.
Kdo čtete moje vyznání, držte nám všem palce, jako i já si přeji uspět ve všech úkolech.

Úvod do problematiky Mise Désmifotós

Úterý v 9:18
Vážení astrokandidáti! Jménem organizace MOZEK vás vítáme na základně Svornost. Na této cvičné základně proběhne v dalších dvanácti dnech simulace pobytu na exoplanetě Désmifotós. Šest vašich týmů se bude snažit předvést své nejlepší schopnosti a vědomosti. Totiž pouze právě jeden tým bude vybrán, aby společně se členy organizace MOZEK nastoupil do raketoplánu, po dlouhé cestě dorazil na planetu Désmifotós a začal ji kolonizovat. Bude tedy záležet na vaší snaze, zapálení, týmovém duchu, inteligenci a dalších faktorech, který tým bude nejúspěšnější. Vy všichni budete procházet sérií výcvikových dnů, kdy budete vylepšovat své dovednosti astronautů pro pobyt na planetě, pro potenciální setkání s mimozemšťany, pro stav beztíže, cestování časoprostorem a další situace… Zapojte tedy všechny své síly a mozkové buňky, abyste se stali nejúspěšnějšími. Zúčastnit se další, rozšířené mise Désmifotós je totiž životní příležitost a jedna z největších ctí, které se může astronautovi dostat.

Na dalších řádcích se dozvíte něco o organizaci MOZEK a o planetě Désmifotós:

Mezinárodní organizace pro zkoumání extrasolárního kosmu (zkr. Mozek) hledá obyvatelné planety, vysílá na ně sondy a následně i lidské posádky. Po úspěšné výpravě prvovýzkumníků na planetu Désmifotós nyní hledá tým, který osídlí tento vzdálený svět...

V listopadu roku 2017 pozemského letopočtu byla v souhvězdí Panny objevena exoplaneta Ross 128 b, která obíhá kolem hvězdy Ross 128 typu červeného trpaslíka. Vědci zjistili, že tato planeta se nachází v obyvatelném pásmu této soustavy, na povrchu má teplotu podobnou té na Zemi a možná by zde tedy mohly panovat podmínky vhodné pro život… Planetární soustava hvězdy Ross 128 je od nás vzdálena asi 11 světelných let, jeden rok na planetě Ross 128 b trvá 10 pozemských dnů.

Jeden z nejznámějších světových astronomů Bruno Giordano-Mars této planetě vymyslel název "Désmifotós", který pochází z řečtiny a jistě zní lépe než pojmenování Ross 128 b. Mezinárodní organizace MOZEK se po rozsáhlém zkoumání a vyslání několika sond rozhodla k Désmifotu vypravit další lidskou posádku. Do úzkého výběru se dostalo vašich šest týmů, které se budou účastnit simulovaného pobytu… Hodně štěstí!

Sobota - den sedmý

10. září 2017 v 0:05 | AK
Naposled zdravíme ze Švýcarska!

Dnes, jak jsem psal minule, jsme si mohli trochu přispat, snídaně nás čekala v devět hodin. Dopoledne jsme potom trávili tady na chatě, v plánu bylo uklízení, ale s tím to nebylo až tak horké. Raději jsme si prohlédli fotky z koncertů, dokonce i pár videí - máme tady s sebou totiž paparazzi v čele s paní Klipcovou, která na každém koncertě dokumentuje na kameru, abychom měli památku... Ale dnes jsme i viděli, jak se kdo při zpívání a hraní tváříme - no co vám budeme povídat, je to zajímavý studijní materiál...

Po obědě tady na chatě jsme nasedli do autobusu a vyrazili směr hlavní město - Bern. Našim cílem byl domov Mattenhof, který jsme navštívili také už poněkolikáté. Minule se na nás přišel podívat i pan velvyslanec, nejinak tomu bylo i dnes, i když se už stihli na postu vyměnit. Nicméně Paprsek se líbil jemu stejně tak, jako jeho předchůdci, takže dobré jméno jsme snad obhájili :)
Koncert byl tady složen zejména z lidových písniček, došlo i na paprskovsky již legendární směs českých, moravských (těžko říct, zda slezských) a slovenských písní. Při vystoupení se dojaly obě strany v sále, po skončení měli sbormistři plné ruce diváckých rukou. Dostali jsme ještě malé občerstvení před cestou a už jsme spěchali zpět do Oberwaldu.

Jen co jsme dojeli, přenesli jsme cestou pár kusů aparatury do hospůdky, která je kousíček pod naší chatou. Potom rychle navečeřet a spěchat do oné hospůdky. Atmosféra byla opět uvolněná a přátelská, přišlo plno švýcarských známých, Paprsáci si to užívali, ale asi v nich už byla trochu i melancholie, že to je poslední koncert...

Uteklo to rychle, zážitků máme spoustu - a Paprsáci se určitě už těší, až Vám je povědí osobně. Mezitím nás ale čeká zase dlouhá cesta domů a brzké ranní vstávání, abychom se případně vyhli zácpám na dálnicích.
Nebojte se, dáme vědět, jak to s námi vypadá :) Zatím přejeme dobrou noc!

Pátek - den šestý

8. září 2017 v 21:33
Pěkný večer z Oberwaldu!

Dnešek byl pro většinu Paprsáků ve znamení jednoho koncertu pro školu a poté procházky po Burgdorfu. Sedm statečných ale právě teď zpívá, nebo dělá podporu v hudebním podniku v Huttwilu...

Ráno jsme zamířili do Langnau, kde Paprsek zpíval poprvé ve své Švýcarské historii. Přijeli jsme ke škole s moderní aulou, vyložili jako vždy vše potřebné, připravili se na koncert a už se začínalo. V průběhu programu přišel na jeviště i šéf úspěšného hokejového klubu z Langnau, aby s námi vyměnil vlaječku klubu za mladoboleslavskou, taky od nás dostal CD a další pozdravy z MB.
Publikum si zpívalo s námi, nejenom švýcarské písničky, ale i celosvětově známé "Hello" od Adele a další... Některé písničky Paprsek ve Švýcarsku provázejí, co si jen vzpomínám, třeba Louenesee, které tento rok zpívá trio Triprs, některé písničky přibývají, tento rok třeba rozesmátá písnička Hippi bus, která koncerty často uzavírá - koneckonců, přijďte si poslechnout na Ozvěny Švýcarska v pátek 15. září do Sboru českých bratří od 17 hodin :)

Z Langnau jsme se vrátili do ferienheimu na oběd, chvilku odpočinku, a potom jsme se rozhodli pro výlet do Burgdorfu, krásného města s dominujícím hradem a starým městem. Počasí nám opět přálo, procházka stála za to. Ale on stojí za to i "obyčejný" výhled z autobusu při cestě - zelené louky, kopečky, spousta krav, dřevěná stará stavení, občas kukuřičná pole, když se počasí usmyslí, tak u výhled na Alpy - prostě krása.

Někteří z Paprsáků s námi do Burgdorfu ale nejeli - zvláště kapela KAFE, která má dnes ještě jednu "povinnost", jelikož hraje v městečku Huttwilu v Yorkshire pubu. Další tři z největších Paprsáků je jeli podpořit, nejen z publika, ale i v několika písničkách i svými hlasy. Je tu určitě zajímavá zkušenost a příležitost si takhle zahrát zase pro jiný druh publika :)

Na chatě se ostatní mezitím pomalu ukládají k odpočinku, kreslí se do kroniky, píše se blog...
No a zítra si můžeme lehce přispat, hurá!!! :)
Tak zase příště!

Čtvrtek - den pátý

7. září 2017 v 23:05 | AK
Hezký večer ze Švýcar!

Dnešní den utekl, ani nevíme jak... Ráno proběhlo už klasicky, budíček obstarávají písničky z nového CD Zick Zack, které Paprsek nahrává vždy pro zájezd do Švýcarska. Stačí pustit přes mini repráček a slyši to celá chata - stěny jsou tenké, aspoň pro účely budíčku je to výhoda.
No a potom snídaně, nalodění do autobusu a odjezd, tentokrát směr Langenthal. Dnes jsme všechny potřebné věci nosili jen jednou, jelikož jsme měli dva koncerty v té samé škole - velké budově s typickými malbami, výjevy s hudebními nástroji, ale i s pracujícím lidem... Časově si je netroufnu zařadit, to nechám na znalcích - tipněte si v galerii ;)
První koncert, s trochu ranní náladou, ale přesto povedený, potom oběd, který nám servírovali přímo žáci v učebně s výhledem na vitríny s vycpanými zvířaty a různými nástroji pro biologii a fyziku.
Po obědě jen chvilička oddechu a hned zpět o čtyři patra výše do auly a další koncert, tentokrát byli žáci už spíše studenti. Na pódiu se po doporučení od sbormistrů všichni usmívali, možná to bylo i tím, že už nebylo ráno, nebo prostě tím, že si to chtěli Paprsáci užít. Vpředu před sborem se se sóly vystřídali "nejzasloužilejší" zpěváci, kteří tu letos jsou - Verča, Míša, Fiori, Honza, Martin, Michal... Ale jinak vpředu statečně stojí dvě nejmenší Paprsačky zájezdu - Kája a Eliška. Prostě celá partička, když se do toho opře, tak to stojí za to :)

Po odpoledním koncertě jsme se vydali do města, projít uličky, objevit, co se kde dá... Bylo zase krásně, tentokrát se ovšem nikomu zřejmě nepodařilo objevit stánek s balónky plněnými héliem, tak jsme se vraceli bez šmoulích zpěvů.
No a večer už nás čekala švýcarská specialita - rozpékaný sýr raclette s různými přílohami - taková večeře je náročná na elektrický proud, ale přes menší komplikace s prodlužovačkami se vše povedlo.
No a my se můžeme těšit na zítřek!

Středa - den čtvrtý

6. září 2017 v 23:56 | AK
A další den je za námi!

Dnes jsme toho opět stihli dost a dost :)
Ráno jsme opět vstávali se slepicemi, nasnídat a hurá do autobusu. Cesta nebyla dlouhá, přejeli jsme do městečka Huttwil, zastavili jsme před jednou z místních škol. V prvním patře nás čekal hudební sál, bohatě vybavený bicími nástroji, klavírem... prostě mohlo by tu hrát několik kapel najednou. Paprsek má aspoň tříčlennou kapelku, což má v menších místnostech své výhody :)
Na koncert padly specifické požadavky - co nejvíce českých písní, moc nemluvit a nedělat soutěže - nu což, přizpůsobil se repertoár, jelikož toho Paprsáci zvládají spoustu - a pan učitel byl spokojen... Děti v obecenstvu pozorně natahovaly uši a děti a mladice a mladíci na jevišti protahovali hlasivky, podle pana Klipce i Markétky tak krásně, že se až na jevišti dojali :)

Po dopoledním koncertě jsme se navrátili na kopec k chatě, pochutnali si na obědě a o něco později vyrazili na blízký, o něco vyšší kopec, cestou jsme potkali krávy, udělali nespočet fotek v nejrůznějších pozicích a někteří odvážlivci zkoušeli napětí a proud švýcarských ohradníků. Všichni bez újmy!

K večeru jsme zamířili do hospůdky v Tannhuseru, ve které vládne ruka poctivé Švýcarky Heidi, Markétčiny kamarádky... A vládne tam úspěšně, je to taky již jedna z tradičních zastávek, pověstná řízkem s hranolkami a dalšími dobrotami. Přinesli jsme tedy opět mini verzi nástrojů, znovu si pochutnali a na chvilku jsme se odebrali do podkroví, aby do místnosti, ve které jsme zpívali, mohli přijít hosté. Mnoho z nich byli kamarádi a kamarádky Markéty z té doby, kdy bydlela právě tady ve Švýcarsku - mužský sbor a plno dalších.
V hospůdce byla krásná, pozitivní atmosféra, Paprsáci si to užívali, rozvlnili se i s celým stavením. V dřevěném sále to znělo a publikum se taky připojilo svými hlasy na místní písničky.
Přišlo několik přídavků a potom velké loučení a odjezd už za tmy do ferienheimu... A zítra pokračujeme, žádné vyspávání! Čeká nás Langenthal!
Tak dobrou noc! :)

Úterý - den třetí

5. září 2017 v 23:39 | AK
Hezký večer!

Opět se hlasí Paprsek ze Švýcarska, tentokrát už celá chata spí, ale zpravodajství je potřeba!

Dnes jsme opět zvládli dva koncerty... První z nich byl v nám již dobře známém kostele v Oberdiessbachu, který má nejen krásný, převážně dřevěný interiér, ale taky skvělou akustiku. Tam se to zpívá a hraje samo! Všechno jsme tedy připravili ke koncertu, naše tempo a efektivita stavění aparátu se postupně vylepšuje, a pak už se kostel začal plnit studenty z místní školy, věku převážně pubertálního, což bylo při produkci znát. Zazněly písně od těch, věnovaných nejmenším, přes místní švýcarské, až po hity zpěváků a zpěvaček jako Céline Dion, Adele a tak dále... Místní drsňáci se asi nad Titanikem nedokázali tolik rozněžnit, proto byli vyzváni k tanci při písni "Tancuj, tancuj, vykrúcaj", a šlo jim to výtečně! Kamarádi v publiku je odměnili rykem a Markétka bublifukem.

Po koncertě jsme byli pozváni za odměnu do školy na oběd, pochutnali jsme si na salátu, špagetách a nakonec přišla "žaluzie" - dezert z listového těsta, na kterém byly vyskládány plátky švestek a jiných ovocí... (Omlouvám se, že to tu místy začíná vypadat jako blog o jídle, jinak to ale nejde)

Následně jsme opět nasedli do autobusu, tentokrát rozpáleného, jelikož bylo přímo opalovací počasí, a projeli jsme se do Eriswilu, dalšího tradičního místa, které obvykle nechybí na našem švýcarském programu. Před tímto domovem seniorů se vždy fotíme - a tradici jsme dodrželi (koneckonců se přesvědčte sami v galerii). Vystupovali jsme na terase, publikum sedělo částečně také venku a zčásti uvnitř, ale díky obrovským otvíracím oknům/dveřím nebyli o nic ochuzeni, někteří se zaposlouchali vskutku důkladně ;)

Chvilku jsme se ještě zdrželi na terase, někteří balili, někteří fotili, někteří cvičili německý jazyk, a pak už jsme se vydali zpět k naší chatě. Před večeří Paprsáci užívali čerstvého vzduchu a vzácného volna u chaty... No a nakonec je nás k dnešnímu večeru o jednoho víc... Jakto? No dorazil Michal v doprovodu svého strýčka, takže zítra bude znít čtvrtý hlas zase o něco silněji! Tak hurá! :)

Kam dál